Dneska jsem v Olympii potkala dva kluky. Byli to kamarádi. Jeden byl na vozíčku a druhý byl celkem malý. Povídali si, smáli se, dívali se na šperky. Prostě normální kluci, ale vyzařovalo z nich něco pozitivního. Zatoužila jsem si jít s nimi sednout třeba do kavárny k čaji nebo džusu a povídat si s nimi o filmech, hudbě, počasí. Sice byli o pár let starší, ale měla jsem pocit, že by jsme si rozuměli.
Potom odešli. Dívala jsem se za nimi a usmívala se. Oni sice byli pryč, ale podivný pocit souznění tu byl pořád.
to he hezučký :) myslíš jak jsme tam byli spolem
já ho upe litovala :(...no to je jedno jen jsem ti chtěla říct že bys sem mohla napsat o tom klukovi jak nás učil španělsky bo co to bylo za řeč ?! No jak jsme byli v tom českým ráji v čertorijí to myslím bylo byl tam s tím jeho taťkem a opíkali jsme spolu u ohně ty špekáčky a hráli tleskanou a on že camel camel !!! Však víš ne 