29. října 2008 v 13:22 | Caroline
|
Ano, čtete dobře. pracovala jsem.
Byli jsme na chatě a pořád se pracovalo, ale mně to (překvapivě) nevadilo. Byla to zábava. Jako fakt. Bylo super být po dlouhé době být celý den venku, večer být úplně unavená, poslouchat a vést nevždy duchaplné rozhovory s ostaníma. Ale stíhali jsme i jít na procházky.:)
Byl to hodně dlouhý článek plný nepodstatných věcí, který by stejně nikdo nečetl, tak jsem to napsala v bodech.
- Sobota: Vstávala jsem 5:45! vyklidili jsme "kůlnu" na dřevo a potom jsme ho přesunuli do "kůlny". Dál nevím co se dělo, asi něco nepodstatnýho.
- V neděli jsme tak různě uklízeli. Já jsem se pustila do "tajné chodby", kterou máme pod podlahou na verandě. Odpoledne se šlo k jelenům. Je to asi půl kilometru vzdálená ohrada, kde je jelen, laňka, dva koloušci, dva pštrosi a čtyři slepice.:D Ale zapoměla jsem jim vzít jabko.
- V pondělí jsme čekali, až přijede kontejner. Přijel pozdě, protože píchl kolo. Přesto, že jsme se báli, jestli se naše "skládka" do kontejneru vleze, se tam naštěstí všechno vešlo.
- V úterý jsem uklízela posekaný větve a trhala takový ty vysoký plevele a upravovala si cestu, kudy budu jezdit ze sjezdovky do chaty (na lyžích). Potom jsem zpravovala schody. Zachvíli mi přišla pomoc Verča. Šlo nám to hezky. Odpoledne jsme se šli podívat na jeleny. Tentokrát jsem jim nezapoměla vzít jabko.:)
- Za ty čtyři dny se u nás stihli vystřídat dva truhláři (jestli se tomu tak říká), elektrikář a jeho šéf a chlap, co opravuje bojlery.
Verča: "Mně připadal, jak kdyby byl od dřeva a ne od elektriky. Hlavně když si tam svítil tím mobilem."
Já: "Já jsem myslela, že ho to kopne. A vypadal, jak kdyby elektriku viděl poprvé v životě."
Taťka: "Takovouhle? Určitě."
- Pořád se něco montovalo a šroubovalo. Hlavně teda taťka a Michal.
"Nemáš kříženej šroubovák? Já mám jenom ty oranžový plochý."
"Na. Já potřebuju velkej kříženej."
- Večer jsme byli všichni unavení a už jsme jen tak čuměli.
"My tak krásně čumíme. Obzvlášť Veronice to jde dobře."
- Hráli jsme trochu stupidní hry. Jakože třeba jsme namalovali písničku a druhej musel poznat, co to je za písničku.
Děda namaloval tři stromy.
Babička: "To je cesta plná topolů?" (nebo tak nějak to znělo)
Děda: "To nejsou topoly."
Babička: "Tak co to je?"
Děda: "To jsou břízy."
Já: "Ukaž. To jsou jasný topoly."
Taťka: "Hezký topoly."
Děda: "To ale opravdu nejsou topoly."
Po třech minutách diskuse úplně o něčem jiným se ozve Michal: "Já ale žádnou písničku o topolech neznám."
Ticho a pak smích.
Michal: "To už někdo říkal?"
good xD