Dneska, když jsem došla z venku čekalo mě velice nepříjemné překvapení. Mamka objevila mou, nepříliš dobře schovanou vodárnu. Než jsem šla pryč, tak mě několikrát napadlo, že to asi není dobrej nápad nechávat to tam, ale říkala jsem si, že je to jen do zítra a tak jsem to tam nechala. Špatně.
Řekla, ať tam jdu za ní a ptala se, co to je. řekla jsem, že je to kamarádčinýho bráchy a že se ptala jestli jí to nemůžu vzít dom. prý proč. tak jsem řekla, že to normálně mívá ve skříňce a že teď tam má moc věcí a nemá tam místo.
"Vymysli si něco jinýho," řekla mamka s ve tváři měla pobavený výraz. "No, vymysli."
"Ono je to jedné holky a my jsme dneska šli a ona mě poprosila, jestli to nemůžu vzít dom."
Mamka jakože proto, aby jí to rodiče nenašli. a proč to normálně neřeknu a lžu tady tak. a že se jí to vůbec nelíbí.
"Já jsem myslela, že se to půjčuje v té kavárně."
"Jo, ale to je té holky. My jsme byli na lipovce (hřiště)."
"A proč si to normálně nepůjčíte v té kavárně a kouříte na lipovce jako nějací feťáci?"
Na tohle se nedalo odpovědět. Copak jsem mohla říct, že to tam do osmnácti nepůjčujou? Mohla, co už.
Příště to prý mám normálně říct nebo kdybych si to koupila, přiznat, že jsem si to koupila. a že si myslela, že je to nějaká lampa (je v karbici od lampy). všechno jsem odkývala a snažila jsem se tvářit zkroušeně.
"Tak si to zas prosímtě dej do té igelitky."
Potom jsem už jen slyšela: "Doufám, že máte každej svůj náhubek."
"Jo," odpovědela jsem a vzpoměla jsem si na jeden případ mononukleózy v naší třídě. Ještěže o tom mamka neví.
No, nemám skvělou mamku?
Jo vodárnu jsem zkoušel dvakrát. Poprvé jsem z ní měl šílený bolehlav a nevolnost. Až skoro po roce jsem to zkusil znovu. Dvakrát jsem si dýchnul, ale nešmakuje mi. Jinak co se schovávání týče - nejlíp schované věci jsou ty, které zůstávají přímo na očích, protože se tváří nejmíň podezřele. Narozdíl od předmětů zastrčených kdesi v koutě, na dně šuplíku, za skříní či pod postelí :o)