Moji milí,
jsem zpět. Pololetní zkoušení jsem zvládla a vysvědčení nejspíš dopadlo dobře. Pokud si to učitelé nerozmysleli, tak bych neměla mít ani jednu trojku. Ale jdu si pro něj až zítra. Mám totiž skvělé rodiče a ti mě nechali tenhle týden nejít do školy a místo toho jsme jeli na hory. :)
Ovšem byl to zajímavý týden. Sestra si hned v neděli zlomila ruku. Mamka si celou dobu myslela, že je to jen naražený, ale když šla do lékárny, tak ji začalo trápit svědomí a tak s ní šla k doktorovi. Zjistilo se, že to má zlomený. Ošetřoval ji pan doktor nejspíš z Indie nebo Arábie, který byl jednou v novinách a byl tam zdravotní bratr. A nechtěli mi ho vyfotit!
Nějakej kluk na svahu měl modrej nos (asi jako Fialka Garderóbová v Karlíkovi) a pokaždé, když jsem mu to chtěla říct, nasadil si šátek. A říkejte někomu, že má modrej nos, když přes něj má šátek.
"Skamarádila" jsem se s klukem od vleku a skamarádila (bez uvozovek!) s jedním klukem/chlapem z Brna. Zjistila jsem, že toho celkem dost máme společnýho. Třeba ho ještě někdy potkám.:P
Tak se mějte. :)
Anketa pod článkem.
P.S. pro Báru: Už umím víc na snowboardu, ale jezdila jsem na něm u Sovy, ovšem hlavně kvůli "kamarádovi" a kamarádovi.:P A pořád máš ještě můj obal na helmu.)
No, mně by zlomená ruka přebila všechno to pozitivní a já, když slyším slovo doktor dostanu zachvát. Doktora se bojím hodně moc. Posílá - li mě někdo k doktorovi, tak ho v tu chvíli začnu nenávidět a seřvu ho a ta míra hysterie je pak taková, že by jí žádná ženská nepřekonala.