close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přátelé by se měli ptát

21. října 2009 v 22:44 | Caroline |  flipping Caroline
Přátelé jsou ti vzácní lidé, kteří se zeptají, jak se daří a počkají i na odpověď.

Velice pravdivý citát. Neřeknu vám, jaký moudrý člověk jej pronesl, protože to nevím. Přijde mi, že lidé málo naslouchají. Druhým, přírodě, světu, ale i sobě samým.

Kdo se v dnešní době zeptá jak se máte? Jak se vám daří? Jak se cítíte?
Moc lidí ne. Ale přátele by měli. Když o tom tak přemýšlím, neuvědomuji si, zda se mě na takové otázky někdo ptává. Často asi ne, ale vím, že když cítím něco, s čím se potřebuju svěřit, mám kolem sebe hodně lidí, kteří mě vyslechnou a pochopí. Nebo se mě alespoň pokusí pochopit. To je, alespoň pro mě, strašně důležitý vědět.

Kamarád, se kterým jsem se dlouho neviděla se mě zeptal, zda jsem zamilovaná. Přišlo mi to pěkné.
Dneska jsem přišla ze školy a tatínek se mě zeptal, jak se mám. Docela obyčejná otázka, ale znělo to tak upřímě, tak, že ho to opravdu zajímá. Věřím, že zajímalo.

A víte co mám ještě ráda? Když z lidí cítím lásku. Prostě jsem v něčí blízkosti a on na mě celou svou bytostí vyzařuje lásku. A nebo udělá nějaké obyčejné gesto, úsměv, pohlazení a vy víte, že vás má rád.
Víte, když mě taťka mě obejme, děda mě pohladí po hlavě, mamka se na mě usměje, Ivet mi řekne, že si potřebuje promluvit, Andrejka mi položí hlavu na rameno, Standa mi dá pusu na čelo, Mates mi koupí lízátko, tak cítím, že mě mají rádi. Každý jinak, ale všichni nějak. Nevím, zda já na ně vyzařuju něco podobného nebo zda oni si v tu chvíli tu přítomnost různé podoby lásky taky uvědomují, ale já to tam cítím. To něco, co v té chvíli člověk vysílá na druhé. A já nějak podvědomě vím, že tohle je láska.

A kdybychom se jen o trochu více ptali druhých, co je trápí, zda jsou šťastní nebo jen jak se mají. Pokusili je pochopit a sdílet s nimi myšlenky, pocity a touhy, tak je na světě hned o něco líp. Zkuste se někdy v tom shonu pozastavit, popřemýšlet, zajímat se o druhé a hlavně - cítít přítomnost pocitů. Je jedno jakého, ale až vám příště někdo řekne, že vás má rád či se jen na vás usměje, snažte se ten pocit zapamatovat. Ne pochopit, snad to ani nejde a pak - zkuste pochopit lásku či štěstí a ztratí kouzlo. Jen do sebe ten pocit vsakujte a až vám bude špatně s náladou pod psa, vyvolejte si ten okamžik v paměti a znovu se do něj ponořte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Spytihněv Vlídný | 22. října 2009 v 17:49 | Reagovat

Mnoho lidí je přímo alergických na stereotypní dotaz, jak se máš a takový dotaz je dovede vytočit z míry. Jinak, ale máš pravdu, že je stále více lidí, kteří si neumějí naslouchat nebo se neumějí navzájem vnímat, ale je hezké, když tu rozepisuješ, jak je to fajn, když tě má někdo rád nebo máš - li ty někoho ráda a umíte si to dát vzájemně najevo.

2 Siria | E-mail | 24. října 2009 v 11:30 | Reagovat

Karolínko, jak se máš?:)

3 Terushka:) | Web | 26. října 2009 v 8:50 | Reagovat

Vyčerpávající článek - nemám co dodat.
S projevy lásky to mám stejně a jsem ráda třeba jenom za esemesku s upřímným "jak se máš?".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama