3. listopadu 2009 v 21:12 | Caroline
|
Moderní technologie ničí vztahy. Dřív si to lidi buď řekli do očí, napsali dopisem a nebo neřekli vůbec. A dneska? Každej je přes icq, mobil či facebook velkej hrdina, ale říct to někomu do očí? To nikdy! Navíc někdy něco napíšeme, ani to tak nemyslíme, ale ten druhý to pochopí špatně. Nevidí u toho náš výraz, neslyší tón hlasu..
Nebo napíšeme smsku a ten dotyčný nám neodepíše. Pak propadáme panice, co asi dělá. Nadáváme na něj, nebo se o něj bojíme.
Dneska jsem měla celkem fajn den. Chovala jsem se jako puboš, což se příteli dvakrát nelíbilo a byl mírně naštván. Ale pak se víceméně vše udobřilo. Alespoň jsem si to myslela. V dobré naladě jsem přišla domů a tam dopis - starý dobrý dopis. Ovšem jak nálada po přečtení dopisu stoupla, tak po přihlášení na facebook zase rychle klesla. Víte, jak by byl život (alespoň v některých ohledech) jednodušší, kdyby se stále posílaly dopisy místo icq? A kdyby bylo něco neodkladného zavolali bychom pevnou linkou místo dnešních smsek? Ještě ty e-maily bych jakžtakž vzala - je to v podstatě modernizovaný dopis, ale kdo dneska píše maily? Obchodní maily, občas přeposíláme fotky (pokud je nemáme na rajčeti či facebooku), ale co jinak? Až na pár vyjímek téměř nikdo neposílá e-maily s obsahem podobným dopisu. Aby jen kamarádovi z druhýho konce republiky nebo z ciziny sdělil, jak se má, co dělá, co si myslí. Místo toho mu raději pošle smsku nebo hůř, nestýká se s ním. Však proč taky? Potkává tolik nových lidí každý den, tak proč by se zabýval kamarádem?!
Také nemám ráda, když někdo v mé přítomnosti je na mobilu na internetu. Dotyčný má kolem sebe houf lidí (nebo alespoň jednoho) a buď si s ním nepovídá vůbec, nebo poslouchá jen tak na půl ucha a místo odpovědí mručí.
Vyhledávání autobusových či vlakových spojení na mobilu je fajn, ale tím končí všechny vymoženiny, co bych do mobilu dala. Na co mít v mobilu mp3 či dokonce filmy? Hudba, jako taková - pokud je kvalitní - mi víceméně nevadí, ovšem dokážu být v tichu. Ale nemám ráda sluchátka v uších. Vždyť pak si tím pohřbíme všechny zvuky okolního světa. Tolik zvuků a vjemů je kolem nás a my je dobrovolně zabíjíme hlasitou hudbou v uších. A myslíte, že vás někdy osloví pěkný kluk, když bude vidět, že máte sluchátka s muzikou v uších? Jestli jo, tak je pěkně divnej, protože normální člověk to neudělá.
Zkuste někdy třeba jet autobusem, dívat se z okna. Pozorně sledovat, co všechno vidíte a poslouhat.
Slyšíte jak fouká vítr nebo jak kapky deště dopadají na sklo, jak řidič ve předu má potichu puštěné rádio a jak se smějí ty dvě holky. Rozpravu dvou paní a vtípek kluka sedícího vzadu. Kamínky štěrchající dole o kapotu. Skřípění brzd a tření látky, jak si ta dívka obléká bundu, zvuk zavíraných a otvíraných dvěří. Šustění stránek, jak někdo otáčí stránky knihy.
Zkusím najít i nějaké klady, protože bych lhala, kdybych říkala, že mi moderní věci jen znepříjemňují život a vůbec ho neulehčují. Byla bych sama proti sobě, právě jsem totiž na internetu a zveřejňuji svoje myšlenky. Zveřejňování myšlenek a některých fotek je fajn. Ale nikde neudávám informace o sobě - úchylové, závistivci a násilníci jsou všude. Ale ráda si přečtu, co si kdo o čem myslí nebo povídky jiných lidí.
Dobré mi přijde zvěřejňovaní fotek na rajčeti - ovšem jsem pro zaheslování. Nechci, aby se na mě mohl podívat kdokoli. Ale může se na ně podívat teta co bydlí na druhé straně republiky nebo kamarádky, co tam chyběly.
Mobily také nejsou od věci, ovšem jen na telefonování a možná psaní smsek. Filmy na tak malém prostoru kazí oči, internet je zabiják lidstva a vše ostatní taky.
Počítače jsou celkem fajn, ale jen v rozumné míře. Hraní počítačových her mi přijde neskutečně hloupé. Nemyslím tím teď, že když spíme u kamarádky, zahrajeme si jedno kolo po sobě střílích polštářů. Nebo když přijede bratranec zkusíme naši techniku a odhad v tankách. Ale trávit u počítače věkerý svůj volný čas není dvakrát inteligentní. Je fajn, dělat na něm prezentaci (i sledovat prezentaci na promítačce je stokrát lepší než klasický referát na papíře), laboratorky nebo psát povídku (můžu krásně mazat :)). Ovšem většina ostatních věcí je na nic. Nebo ne na nic, ale většina lidí zapomíná na reálný svět a žije jen tím počítačovým světem her, internetu a prasárniček (úchyláci vydávající se za mladé slečny, slečny vydávající se za někoho jiného, žáci stahující cizí slohové práce, prasárničky s webkamerou..)
Nikdy jsem nechápala moderní technologie a nikdy je nepochopím. Vím to. Na mobilu umím jen telefonovat, psát smsky a možná posílat pře bluetooh (píše se to tak?). Na počítači zvládám prezentace, word, prohlížení fotek (upravovat je moc neumím, maximálně otočit a ořezat okraje :D) a zakládní věci na netu. Nerada telefonuju, ráda dostávám dopisy a poslouchám gramofon. Dívání se do ohně mě neskutečně fascinuje a v přírodě vydržím dny (pak mi začne vadit špína, takže toužím po pořádné vaně a posteli. :D).
Nemyslím, že se můj přístup k "nové době" změní. Časem se to jen bude horšit. Ale víte co? Vůbec mi to nevadí! Jak se bude poštět hudba či komunikovat za dvacet či padesát let mi je šumafuk. Já budu číst knížky, zpívat si a mluvit s lidmi hlavně z očí do očí!
To není možný, jak to děláš, že mi úplně mluvíš z duše! Vážně...
. Myslela jsem, že to ani nedočtu.. no fakt, být to naživo, už do toho vstupuju s mými poznámkami a výkřiky typu: "No přesně!"...
:)
Celej článek jsem skoro lapala po dechu
Takže: S prvním odstavcem absolutně souhlasím! Nejednou jsme to s kamarádkami rozebíraly, jak si kluci po netu dovolí všechno a ve skutečnosti pak ani ťuk...
Se sluchátky v uších po ulicích nechodím, taky ráda poslouchám okolní zvuky, přijde mi, že přes hudbu si spousty věcí nevšimnu a je to škoda. (Znám kluka, který chodí zásadně se sluchátky, ale tak já mu to neberu, vždycky si je při rozhovoru sundá...)
Aa mimochodem zrovna s tímhle klukem jsme nedávno řešili, že po esemeskách to není ono, že technika prostě zkresluje...
V počítačích se taky moc nevyznám, zvládám asi tak to, co ty, a ostatní mě příliš nezajímá, natož aby mě to nějak fascinovalo. Stejně tak u mobilu, který mám přes 4 roky a rozhodně nepatří mezi nejnovější typy, a nijak mě to nežere.
Tak. Uf.
Doufám, že jsem zhruba řekla, co jsem chtěla.
BTW, nechceš se stát spisovatelkou/ novinářkou? Jsem tvoje první fanynka. :P