Ještě dneska si živě pamatuji doby, kdy mi Ježíše ještě nosil dárky. Dneska mi je už nenosí, ale stejně na něj neochvějně věřím. No, možná ne tak neochvějně, ale jen prostě věřím. :P
Teda, nepochopte mne špatně. Nevěřím v Ježíška jako v Ježíše Krista. Pro mě to není ta samá osoba. Ježíš je pro mne nějaký muž, který prostě žil. Nevím jak a o některých činech, co vykonal, pochybuji, ale to jsem teď řešit nechtěla. Ježíšek je pro mne prostě jiné stvoření než Ježíš.
Ale to jsem mírně odbočila. Chtěla jsem mluvit o tom, proč už mi nenosí dárky on, ale rodiče. Nejen mne, ale asi všem mým vrstevníkům, o něco mladším a všem starším než jsem já. V poslední době se ta hranice posunuje čím dál tím níž. Malé děti už nevěří na Ježíška, což je velká škoda. Loni byl bratranec v první třídě nešťastný, že se mu spolužáci posmívají, že ještě věří na Ježíška. Já jsem na něj neochvějně(!) věřila do čtvrté nebo páté třídy!
Některým dětem dárky nenosí, protože na něj nevěří. Ani se mu nedivím. Na co je dávat dárky někomu, kdo ani neví, že existuju?! No, a těm větším, které sice ještě věří, by dárek dal, ale nemůže, protože děti zlobí. A neříká se snad, že Ježíšek nosí dárky jen hodným dětem? Neznám žádný nezlobivý dítě. A některé zlobí moc. Proto úlohu Ježíška přebírají rodiče, kteří dají dárky i zlobivým ratolestem. A pak se to jen zhoršuje. Ti chytřejší nebo prostě jen s dětskou duší se k víře na něj zase vrátí. Ta druhá půlka lidí, na něj nikdy věřit nebude.
Část dárků mi vždycky dávali rodiče, část (prý) Ježíšek. Rodiče mě říkali, že některým dětem Ježíšek dárky nosí, jiným ne. Věřím jim.
Opravdu se snažím být hodná, ale občas mi to vážně nejde. Ale co je důležitější - být hodná nebo šťastná? Pro mě asi šťastná, ale já jsem u toho i trochu sobecká a majetnická, což není vůbec pěkná vlastnost. A měli bychom usilovat hlavně o štěstí druhých, při čemž se nám to štěstí a dobro vrátí jako bumerang, ale já to nedokážu. Teda jo, ale ne nesobecky. Sice učiním některý lid šťastný, ale možná někdy, až se dozví všechny souvislosti budou nešťastný. A Ježíšek dává dárky jen hodným lidem, kteří nesobecky přejí lásku, dobro a štěstí i ostatním.
Proto doufám v dárky alespoň od rodičů a třeba se nade mnou Ježíšek smiluje a i tak mi nějaký pošle. Když už jsem mu psala dopis. Jen jestli mu ho rodiče předali...Co když nebude vědět, co mi nadělit? A věřím, že jsem letos učinila víc lidí šťastných jak nešťastných. :)
Kdybych se měla spoléhat na Ježíška, nedostanu ani ponožky, protože hřeším jak je rok dlouhý a někdo tak sobecký, majetnický a materialistický se jen tak nevidí
Občas chytnu depku z toho, jak jsem špatný člověk a že určo přijdu do pekla, ale pak si říkám že na světě je tolik vrahů, že snad nejsem úplně nejhorší
takže ti přeju plno darů od rodičů i Ježíška! (Btw...Já na něho věřila do 1. třídy...Když mi ostatní lidi řekli, jak se věci doopravdy mají, strašlivě jsem za to naše nenáviděla
)...