Prý mám napsat nějakej zábavnej článek. Ale o čem má takový zábavný článek být. Dnes se necítím na zábavný článek. Spíš na nějaký přemýšlivý. Ano, nazvěme ho tak nadneseně.
Na dovolené jsem si totiž uvědomila pár věcí. Zásadních? Nevím. Možná některé.
Už jednou jsem psala, že rodina je jako společenství. Nevím, proč mne tenkrát napadlo tohle slovo, ale teď mě k tomu napadlo ještě něco výstižnějšího. Heslo mušketýrů. "Jeden za všechny, všichni za jednoho." Tak by to správně mělo vypadat v blízkém kruhu rodiny.
Četla jsem Cosmopolitan a zjistila jsem, že to co tam píšou, jsou vážně kecy. Na odreagování pěkné, ale nechápu, jak se podle toho někdo může řídit. Pokud chcete vědět něco více o druhém pohlaví, přečtěte si "Proč muži lžou a ženy pláčou" a "Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách". Tam jsem se konečně alespoň z části dozvěděla, proč se muži chovají tak, jak se chovají. Mám v plánu si to za pár let, až zase budu někde jinde, přečíst znovu.
Číšníci letos balili sestru (podotýkám, že mladší) mnohem více jak mě a já jsem ani jednou nezažárlila. Samotnou mě to překvapilo. Asi jsem vážně šťastně zadána.
A další velký zlom, který překvapil i mě samotnou byl, že jsem se nedívala po mužích, ale po klucích. Po mladých hošcích v mém věku. To se mï sakra dlouho nestalo. A zjistila jsem, co mě na nich zaujímá. Nesmělost. Asi proto, že jsem ji dlouho nezažila.
A taky jsem si zopákla vodní lyže, šipku, houpání se na vlnách, plavání k bójkám, mírně i angličtinu (velmi mírně, když jsem si za celý týden jenom objednávala pití a pak za něj děkovala :D). Poprvé v životě jsem řídila vodní skůtr a učila se trpělivosti. Asi ne moc zdárně, ale lepším se.
V mnoha ohledech to byla velmi poučná dovolená. :)
Já čekal nějaký silně intelektuální výplod...